Liberecký Jarret ve složení - Hanka Skřivánková – zpěv, flétna, Michal Kadlec – zpěv, kytara, Bohumil Vašák – zpěv, kytara, Marek Štulír – baskytara, Michal Třešňák – klávesy, zpěv + 2 stálí hosté Jan Noha – bicí, Jan Provazník – foukací harmonika - odškrtne v tomto roce ze seznamu dosaženého 10 let své existence. Během těchto deseti let došlo v souboru k několika personálním změnám (ubylo zpěvaček – přibylo instrumentů), které neměly žádný zásadní vliv na zvuk a výraz kapely. Východiskem stále zůstává Dylanův druhdy „kacířský“ elektrifikovaný folk, který se skrze kupříkladu Neila Younga, Joni Mitchell, ale i Alanis Morisett nebo Sheryll Crow stává vděčně užívanou formou. U nás to byli a jsou Marsyas, Vladimír Mišík a etc., Vlasta Redl a mnoho jiných, ke kterým se Jarret svojí tvorbou hlásí. V textech nejde ani o cílený útok na bránici, ani o (třeba) politickou angažovanost. Ze dvou již vydaných studiových alb a z podií by mohl být patrný jiný vzkaz…..totiž, že být spolu a hrát spolu (trváme na tomto pořadí), jedno jest. Je to rozhovor. Rozhovor o tom, že i věci nehmatatelné jsou mocně přítomné, že je možné a nutné zastavovat koloběh a na to si (pře)sáhnout znamená UNIKAT
