„Dvanáct druhů samoty“ je dalším monotematickým albem Jana Buriana. Vybral si víceméně stejné spolupracovníky jako na dvojalbu Muži jsou křehcí. Jiří Burian a Mikoláš Růžička (Republic of Two), zvuk: Ondřej Ježek a již potřetí za sebou na jeho albu zpívá Lenka Dusilová.
Jan Burian na tomto albu zpívá, napsal všechny texty a kromě tří i všechny melodie. 1-1=0, a píseň Samota zhudebnil Jiří Burian a novou hudbu k Loučení vytvořil Jiří Burian a Mikoláš Růžička (Republic of Two). Starší Burianovy texty oděné do současného hávu.
Další hosté na albu: cellistka Terezie Kovalová, Aleš Janoušek - lesní roh, Tadeáš Haager a bubeník Jan Janečka (Southpaw, Křehcí muži)
Písně:
01 Černý z nebe 04:27
02 Kámásútra 04:19
03 1-1=0 03:03
04 Rybí pláč 04:19
05 Napočtvrtý 03:15
06 Vypadáš pobaveně 03:20
07 Podzim 03:43
08 Je pozdě 03:12
09 Předvánoční sen 03:29
10 Plešatá příšera 03:18
11 Ještě tak pejska 03:11
12 Loučení 02:39
13 Samota 04:27
Jan Burian o albu:
Říkáme tomu radikální alternativní pop music - neboli Jak by vypadala pop music, kdyby v hudebním průmyslu byly u nás normální poměry...
Nebo také - hudba pro všechny generace.
Všichni spolupracovníci jsou nejméně o dvacet let mladší než Jan Burian.
Téma: Samota.
Kolik druhů samoty může být? Je to téma rozhodně nevyčerpatelné, my jich tu máme dvanáct. Třináctá píseň je ta něžná navíc, jak je uvedeno v podtitulu desky, která to je? Vyberte si... je to hádanka pro každého, kdo chce hádat.
Burian: Pro mne není spolupráce s tak mladými lidmi na tak mladé desce s moderním zvukem nic nového. Jen pokračuji v tom, co jsme s Danielem Fikejzem začali před dvaceti lety při práci na albu Hodina duchů.
Písnička, když je zajímavá, může být zpracována, natočena či zaranžována pokaždé v jiné podobě, třeba jako se dá jinak recitovat báseň nebo režírovat divadelní hra. Pokaždé se v ní dají najít nové obsahy a nebo jiné odstíny toho, co je řečeno, jiné nálady.
Také mě zajímá, co zůstane z původního významu písně, když se zaranžuje nebo zazpívá úplně jinak. |to, co zůstane, bývá většinou to podstatné.
V případě této desky dostali chlapci zcela volné ruce, ať si s písničkami dělají, co chtějí. měl jsem sice možnost něco vetovat nebo zamítnout, ale nebylo to třeba. Myslím, že ta důvěra a svoboda přinesly své ovoce. Vždycky mě zajímal dialog při studiové tvorbě, jsem autor a myslím, že bych neměl dělat všechno, hledám si lidi, kteří jsou odvážní, ale i zodpovědní, cítí podobně to, co chci sdělit, ale vždycky tomu dají i hodně navíc z těch sfér, kam já se nemohu nebo ani nechci pouštět.
